Norská lesní kočka
Norské lesní kočky patří mezi takzvaná přírodní plemena. S polodivoce žijícími zástupci těchto koček se můžeme ještě dnes setkat na okrajích vesnic, osad i samot skandinávského severu. Ty „ušlechtilé“ se chovají po celém světě a nazývají se Norsk Skogkatt, Skaukatt, Wegrie, Norwegian forest cat, Norwegische Waldkatze či Norjalainen Metsäkissa. Chovatelé považují tyto kočky za nejkrásnější a nejtajemnější plemeno.
EP Attis Kot Freyi NFO černě mramorovaný s bílou, z polského chovu
Mýty a legendy
Ve staroislandské literatuře najdeme zajímavou knihu. Je to sbírka písní s názvem Edda, která byla sestavena ve 13. století a obsahuje písňové texty s tématikou skandinávské mytologie. Některé texty prokazatelně pocházejí z vikingského období a popisují velké kočky s huňatými ocasy, vysokýma nohama a silnými drápy. Vikingové prý tyto impozantní kočky chovali ve velké úctě. Zvláště ty bílé.
Stopy této staré pověsti nacházíme i dnes. Finští Laponci dodnes uctívají bílé kočky, rybáři z norského pobřeží a z Lofotských ostrovů z úcty nikdy nevysloví slovo kočka. Vždy je to jen "zvíře za pecí".
Jedna z mnoha severských ság barvitě popisuje, jak se bůh Tor kdysi marně snažil zvednout norskou lesní kočku do výšky. Byla příliš velká a těžká.
V souvislosti s kočkami bývá často zmiňována světlovlasá, modrooká bohyně plodnosti Freya. Její vůz byl tažen právě mohutnými lesními kočkami. Kdekoli se tato krásná bohyně se svým vozem objevila, tam kvetly květiny a klíčila setba. Proto obyvatelé Severu stavěli na svá skromná políčka misky s mlékem a doufali v přízeň bohyně plodnosti.
Lesní kočka vystupuje i v norských pohádkách. Je to taková skandinávská obdoba Kocoura v botách. Každá chytrá kočka "se sladkou tváří a huňatým ocasem" dobře věděla, že zlí trollové nesnášejí sluneční světlo. Když nějakého potkala na začátku noci, zdržela ho svým povídáním až do svítání... .jpg)
DOMČINKA
DOMČINKA